Kdo chodíte na mé lekce, slyšeli jste mě také pravděpodobně vítat nováčky. Obvykle je ráda upozorňuji na to, že jóga nemusí být láskou na první pohled. Nebylo to tak totiž ani u mě.
Na lekci jógy jsem se dostala spíše namátkově a odcházela jsem zhrozena, spíše než cokoliv jiného. Lektorka nudila snad i sama sebe a její výklad byl plný cizích podivných výrazů, o kterých jsem neměla ani nejmenší tušení, co znamenají. Věděla jsem jen, že jestli ji ještě jednou uslyším zavelet čaturanga, budu po ní muset něco hodit. Ruce mě bolely jako čert a střecha, ve které jsme trávili většinu času, pro mě byla nesnesitelná.
Těžko říct, jak jsem přežila další dvě lekce, napotřetí se ale stalo něco zvláštního. Ruce si začaly zvykat na zápřah a největším překvapením pro mě byl pocit, který se ve mě rozlinul po lekci. Lehký krok, čistá hlava a tělo jsem skoro necítila! Nikde nic mě netáhlo, nezavazelo, nekřupalo, netlačilo. Je to vůbec moje tělo? A v tom okamžiku jsem věděla, že chci o józe vědět více. Obyčejné protažení přece toto nikdy nezvládne! Takový pocit lehkosti, jakoby každá buňka v těle konečně našla své místo.
A takhle začala moje jógová jízda. I nadále mi nebylo jasné, proč lektorky “duchovně” šeptají a tváří se jako panenka Marie na babiččině obraze, a pořád jsem nevěděla, co nebo kdo je cosimásana nebo hudrablásana, věděla jsem ale, že mi jóga dělá s tělem dobře. Moc dobře!